Ženy s “obsahem”, kterým to sluší, jsou nepřekonatelné.

Žena s „obsahem” je pro mne každá, vysoce kompetentní žena, které ví, o čem mluví. Nemusí to mít nutně vrcholová manažerka.

Je to žena, která zná dobře svůj obor činnosti na té úrovni, kde se díky svým znalostem a zkušenostem právě nachází.

Ať je to právě nově jmenovaná finanční ředitelka, privátní bankéřka, právnička se specializací na autorské právo, šéfka HR oddělení, zkrátka žena, která když je tázána, dá vždy dobrou, správnou odpověď.

Jenže i tahle odborně kompetentní žena se občas ocitne na pracovně společenské akci, na konferenci, kde je hradba tmavých pánských obleků a testosteron je přímo cítit ve vzduchu.

A najednou tyhle ženy stojí stranou, jsou ignorovány většinovou společností na dané akci a nemají chuť a energii tu hradbu jít bourat.

Ruku na srdce, která z nás v této situaci ještě nebyla?

Kdy se cítíme natolik silné, že budeme rády středem pozornosti a máme chuť hradbu prorazit a přispět našimi cennými a pro celek užitečnými body do diskuze? Co nám dá tu energii na prosazení se?

Když víme, že nám to sluší! Když jsme vnitřně vyladěné a naší vyladěnost odráží i naše oblečení.

Sledovala jsem na minulou neděli na filmovém festivalu na jedné párty dvě vysoce postavené manažerky. Jejich střihem jednoduché, barevně výrazné šaty, lodičky na vysokém podpatku jednoznačně hovořily o tom, že tyhle ženy vědí, kým jsou a že kdokoliv od nich v rozhovoru získá vysoce odborný názor.

Tohle vyzařování ale stále nemá každá z žen, které potkávám. A nejde jen o výrazné barvy.

Jemná blondýnka, sladěná v pastelových barvách, je výraznější, než kdyby kráčela v kobaltově modré barvě. Jde o ten soulad, o vyjádřeni vnitřní sebehodnoty.

A ta v ženách „s obsahem“ je. Jen se jí někdy zdráhají dát najevo i tak „přízemními“ prostředky jako je oblečení s ženskými prvky.

Přitom všechny vnější elementy, které podpoří sebevědomí ženy při prodejních schůzkách s klienty, při vystoupení s klíčovou prezentací před členy představenstva, před celou firmou, jsou povolené či přímo doporučení hodné.

Kromě práce na svých znalostech, na manažerských dovednostech vás opravdu může v každodenním pracovním životě velmi podpořit vědomí toho, že vám to sluší.

Ted nehovořím jen ze své vlastní zkušenosti, kdy jsem velmi vnímala, že pokud jsem pěkně sladěna u prezentace, že mi to sluší před důležitou schůzkou s klientem, že se celkově cítím líp a můj výkon a energie jde okamžitě nahoru.

Ano, byly i dny, kdy to někdy tak úplně ono s mým vzhledem nebylo, ať už díky kilogramům navíc, či divným sakem.

A ono to možná i problesklo do mé vnitřní sebejistoty a výsledku jednání.

Ale ta zkušenost jde dál.

V loňském roce jsem s tichým údivem pozorovala dvě ženy, které nezávisle na sobě pracovaly intenzivně na svém osobním rozvoji a v jednom momentu si k tomu přibraly i setkání se stylistkou a poopravily i své oblékání.

Já byla užaslá, jak moc je tahle proměna rozsvítila a jak z nich obou najednou čišelo jejich odborné sebevědomí a sebeuvědomění, nejen to vlastní ženské.

Přiznávám, že do té doby jsem práci stylistek brala jen jako to, co je určeno pro ženy exponované na stránkách magazínů. U těchto dvou žen bylo ale patrné, jak se jim začalo najednou velmi dařit i pracovně. Získaly díky doladění svého vzhledu tu pověstnou kapku, která přirozeně odstartovala jejich cestu vzhůru.

Snad by tento článek nevznikl, kdybych nedávno trochu nerýpala do nově ustanoveného předsedy představenstva jedné velké společnosti.

Že to jejich představenstvo ani dozorčí rada nejsou vůbec genderově vyvážené (dáno odvětvím, ve které firma působí). Nejdříve mi ilustroval, jak to bylo v jeho původním působišti, kde to opravdu bylo vyrovnané.

Jenže pak v zápalu diskuze z něho vypadlo: „Víte, Lenko, za mnou když přišla pěkná ženská, které uměla, tak ta mi vždy něco prodala. Ale když přišel ten „nechlap v kostýmu“, tak taková mi neprodala nikdy nic.“

Zalitovala jsem, že já k tomuto pánovi posílala v minulosti na jednání specialistu-muže.

Zajímavé bylo, jak mi vzápětí vytanula na mysli pomyslná síla podpatků.

Vybavila jsem si situaci, kdy jsme loni v květnu kráčela v dešti v balerínkách na jednu večerní akci.

Cestou jsem minula plakát se sponzorem akce a vytušila, že tam asi potkám někoho, před kým se možná tak úplně nebudu cítit ve své kůži. Hlava přehrávala možné sebezničující programy pár minut. Přesně do doby než jsem v šatně nazula střevíčky s podpatky.

Okamžitě mi jejich klapot a nutně vznosnější držení těla odvály z mysli veškeré pochybnosti a já vplula do sálu pomalu s těšením se na setkání s onou osobou.

Magii vysokých podpatků od té doby rozhodně nepodceňuji. Na dlouhé prezentace volím samozřejmě ty nižší. Avšak ráda to přiznám, cítím se v nich vždy sebevědoměji než v super pohodlných balerínkách.

Podle poměrně běžně se vyskytujících lahviček parfémů v první zásuvce pracovního stolu pak také soudím, že některým ženám k pocitu ženskosti a vnitřnímu nakopnutí před náročným jednáním se skupinou mužů pomáhá pár kapek oblíbeného parfému či toaletní vody.

Vše z těchto jemných ženských zbraní je povolené. Vše co podpoří naše sebevědomí je vítané.

A pocit elegantní ženy vyladěné zevnitř i zvenčí, ten myslím vydá za hodně manažerských nástrojů.

Možná se zkusme ještě zamyslet, jaké to bylo, když jsme jako mladé ženy po škole nastoupily do špičkové korporace a jak se náš mladistvý, originální šatník začal proměňovat v něco, co úplně nevyjadřovalo naší identitu.

Jak jsme se hledaly v tmavých, usedlejších kostýmkách, protože to odpovídalo dress codu na pracovišti.

A pak to nechaly být a smířily se s tím, že tohle je to naše pracovní oblečení.

Jenže přešlo pár let, jsme pracovně velmi zkušené a začínáme hledat svou autentičnost, nejen tu manažerskou, ale i vnější, estetickou. A k ní bezesporu oblečení vyjadřující naší jedinečnost patří.

Sama na sobě jsem si to uvědomila po letech, kdy mi jedna bývala kolegyně řekla, že mne si v těch stovkách lidí ve firmě pamatovala proto, že jsem „nosila barvy“.

Vím, jak jsem někdy přemítala nad tím, proč některé mladé holčiny se zde plouží v modrém kostýmu a šedé halence, když takové lososové šaty by jim slušely více. Ale měla jsem tehdy pouze odvahu vnést do korporace výrazné barvy na sobě.

Už jsem neměla odvahu říct jiným, že to mohou udělat také, že jim to pomůže v pracovním sebevědomí.

Nehoruji zde pro přehnané zabývání se svým vzhledem.

Já vždy každé ženě řeknu, že pro mne jsou důležité její znalosti. Ty jí pomohou na cestě vzhůru.

Nikdy jí nedoporučím oblékat se tak, že by již nebylo plně profesionální.

Ale horuji zato, abychom využily všech možností, které jako ženy máme a naše prosazení se na odborném setkání v majoritě mužů bylo rychlejší, snazší a úspěšnější.

Nezapomeňme, že když promluvíme a máme „obsah“, jsme plně kompetentní v dané věci, všichni přítomní muži budou fascinovaně sledovat už jen naše oči hořící pro danou problematiku a naše ústa plamenně obhajující naše názory. Nic jiného.

---

Lenka Mrázová

(vyšlo v časopise Business Woman)

---