Co mohu udělat já sama, aniž bych očekávala, že to za mne udělají jiní. Vytvoří mi kreativní a odpočinkové pracovní prostředí a mně vše půjde hladce a samo...

Nechtějme od druhých, co můžeme udělat jedině my.

Během pracovního dne si rozhodně dopřejte krátký odpočinek, vydechnutí. Jděte si udělat kávu jako rituál. Dejte si 5 minut pauzu. Jděte na chvíli pryč od svého pracovního stolu. Potřebujte se během dne uvolnit, změnit perspektivu i trvalé sezení. Co je důležité – neproměnit to na „kávičku“ s kolegou či kolegyní, která má neodbytnou potřebu vás zatáhnout do svého problému, který právě řeší. Vás se to sice vůbec netýká, ale co kdybyste jí náhodou mohla nějak pomoci… Opravdu chcete naslouchat? Opravdu víte, že pak můžete pomoci? Nebo se jedná jen o další konverzaci, které by více slušela opravdová kavárna, protože není až tak o práci, jako o vztazích.

Je to váš čas a vy si o něm rozhodujete! Prodrbete si čas teď nebo si vše necháte až na doma, kdybyste zjistili, že to není vůbec důležité. Neodmítejte prosby a podněty kolegů pro rozhovor, vaše rady mohou být pro ně cenné. Opravdu sebe i je naučte rozlišovat, co je pracovní rozhovor a co je jen „vykecávání se“. Postupně to ocení. Když budete cítit, že rozhovor odbíhá do tématu, vraťte ho tam opět. Jistou disciplínu to chce ale i od vás.

Rozlišujte samozřejmě, když někdo má opravdové trable, akutní potíže a rozhovor s vámi mu hodně pomůže. Bývá to však jednou za čas, s jednou osobou, tedy pokud nejste právě podnikový psycholog. Nenechávejte se zatáhnout do opakovaného vylévání si srdíčka většinou kolegů. Je to váš čas. Ten je třeba si chránit. Nikdo jiný to za vás neudělá.